Přírodní huminové kyseliny

Huminové kyseliny jsou přírodní látky vznikající biologickým, chemickým rozkladem a účinkem mikroorganismů převážně rostlinné biomasy. V přírodě jsou všudypřítomné, protože jsou součástí humusu v půdě. Vysoký výskyt je v rašelině, lignitu, ale zejména v Leonarditu (také známé jako Oxyhumolit, Humocarb, Huminsäuer, Dudarit a podobné krajinné názvy surovin s obsahem huminových kyselin), kde je obsah 60-80%. Už před staletími se používaly pod různými názvy (Shilajit, silajatu, Uerangyum, Perangyum, Hajar-al-musa, Mummio, Mumie, Asphalt, Minerál Pitch, Jew's pitch, Asphaltum, Bitumen minerál) v léčbě lidí. Vysoký obsah huminových kyselin je také v bahně, což je základem balneoterapie. Už po staletí jsou známy jejich pozitivní účinky při léčbě celé řady onemocnění, jako jsou záněty různých orgánů, gastrointestinální onemocnění, otravy, rakovina, cukrovka, infekční onemocnění, anémie atp.

Účinek přírodních huminových kyselin na organismus

Teprve novodobý výzkum odhalil podstatu pozitivního účinku na organismus. Při studiu chemického složení bylo zjištěno, že základem jsou aromatické di-, tri- a tetrakyseliny, kde spojení mezi aromatickými jádry zajišťují cukry, peptidy a alifatické sloučeniny. Obsahují zejména karboxylové, chinonové, semichinonové, hydroxylové, ale také etherové, esterové amidové skupiny a všechny přírodní aminokyseliny. Jsou to velké molekuly. Molekulová hmotnost se pohybuje od 5 do 1 100 tisíc Da. Závisí to na zdroji a způsobu získávání. V molekule převládají kyselé skupiny, proto mají izoelektrický bod při pH 3-5. Při vyšším pH, například v organismu, vystupují jako Ligandy a jsou schopny vázat kationty různou silou. Nejpevněji vážou právě nejtoxičtější kovy Cd, Hg, Pb, zatímco pro organismus potřebné prvky jsou na ně vázány slabšími vazbami. Tím se vysvětlují jejich iontoměničové schopnosti. V prostředí se nacházející toxický kov vytlačí z vazby biogenní prvek, který se stane využitelným pro organismus a toxický pro organismus nepřístupným. Tato vlastnost výrazně snižuje resorpci toxických kovů z potravin, ale vysvětluje i jejich odstranění z organismu. Potvrzují to výzkumné práce na zvířatech i při léčbě lidí.

Huminové kyseliny mají výraznou adsorpční schopnost i pro jiné toxické látky. Váží na sebe PCB a dioxiny, některé pesticidy (čím více chinonových struktur, tím více), různé plísňové toxiny (mykotoxiny) vyskytující se v potravinách, jako jsou aflatoxiny, ochratoxiny a různé další karcinogeny a mutageny, např. nitrozourea, benspyreny, 4-nitroquinolin-N-oxid, N-nitrosodium-ethylamine. Ultrafialové záření, zejména UVB, může být také příčinou rakoviny. Jeho účinkem vznikají v DNA thyminové dimery, které mohou vést k mutacím a tím ke vzniku rakoviny. Huminové kyseliny mají fotoprotektivní účinky, adsorbují UVB záření, resp. snižují jeho energii. Jednou z forem ochrany organismu proti vzniku rakoviny je spuštění mechanismu apoptózy buněk. Huminové kyseliny aktivují kaspázu-3 a tím navodí apoptózu poškozených buněk. Další protirakovinný účinek je vysvětlen tím, že huminové kyseliny zastavují dělení buněk v Gl fázi buněčného cyklu, což vede k apoptóze. Prokázáno to bylo u primárních fibroblastů a buněk hladkých svalů cév.

Při zkoumání účinku huminových kyselin na viry, které vyvolávají také nádory bylo zjištěno, že zastavují replikaci viru HPV (Human Papilloma virus) a HSV1 (Herpes simplex virus 1). U HIV infekcí bylo zjištěno, že zabraňují fúzi T-buněk. Huminové kyseliny výrazně podpoří imunitní systém tím, že zabraňují degradaci imunitních buněk (mastocytů a lymfocytů), stimulují makrofágy a neutrofily a zvyšují vylučování imunogenních cytokinů. Při zkoumání protizánětlivého účinku huminových kyselin bylo zjištěno, že snižují vylučování prozánětlivých cytokinů TNF-a, IL-ip, IL-6 a IL-10, čímž tlumí zánět a mají antialergenní efekt, zabraňují vzniku žaludečního a duodenálního vředu po infekci Helicobac pylori, i možnému vzniku rakoviny žaludku a duodena. Na podobném principu brání vzniku induced gastric ulcers aspirinem, indometacinem a diclofenacem, což umožňuje léčbu citlivějších pacientů uvedenými léky.

Další velmi důležitou vlastností huminových kyselin je velmi silná antioxidační aktivita. Jsou schopny neutralizovat volné radikály a nejúčinněji právě nejtoxičtější hydroxylový radikál. Právě volné radikály mají významnou roli při oxidačním poškození organismu a vzniku tzv. civilizačních chorob (kardiovaskulární onemocnění, diabetes typu II a další) a také při stárnutí. Pozitivní výsledky při léčbě diabetu i antiageing efektu se vysvětlují schopností vychytávání volných radikálů. V léčebné praxi byly zaznamenány pozitivní změny v lipidovém profilu krve, pokles cholesterolu, triacylglyceridů, VLDL-, HDL-lipoproteinů a poměru HDL/LDL-cholesterolu. Zatím lze tento efekt vysvětlit tím, že huminové kyseliny potlačují rozmnožování patogenních a podmíněně patogenních mikroorganismů v GIT Salmonela sp., Proteus sp., Staphylococcus sp., E. coli.) a podporují prospěšné probiotické mikroorganismy. Ty metabolizují cholesterol a žlučové kyseliny, čímž snižují jejich zpětnou resorpci v rámci jejich enterohepatálního cyklu. Organismus je tak donucen přeměnit více cholesterolu na žlučové kyseliny.

Na základě nových poznatků lze vysvětlit i dobré výsledky při léčbě anémií. Huminové kyseliny zvyšují resorpci železa tím, že potlačují vznik prozánětlivého cytokinu IL-6, který indukuje syntézu hepcidinu. Hepcidin se naváže na ferroportin, který transportuje železo z enterocytu do krve, a tak brání transportu železa. Železo zůstane v enterocytu a po jeho odumření se vyloučí s faeces. Anémie se při chronických zánětech a infekcích vysvětluje právě zvýšenou syntézou hepcidinu. Samotný hepcidin brzdí syntézu dalších látek, které se účastní transportu železa (ale i jiných kationtů) ze střevního obsahu do enterocytu, a vazbu na ferroportin. Jsou to DMT1 (divalent metal transportér 1) zabezpečující transport kationtů (i Fe) do enterocytu a Dcytb (duodenal cytochrom b-like ferrireductase), který redukuje Fe3+ na Fe2+. který se váže na ferroportin. HA podporují činnost mitochondrií, urychlují oxidativní fosforylaci a vznik ATP. Bylo prokázáno, že aktivují cytochromoxidázu, což znamená urychlení transportu elektronů v dýchacím řetězci. Výsledkem toho je redukce tvorby radikálů.

Dosavadní zkušenosti používání huminových kyselin v prevenci a léčbě různých onemocnění ale i odhalení jejich mechanismu účinku na organismus potvrzují, že tyto přírodní látky jsou velmi perspektivní při ochraně a podpoře zdraví.

Z vědeckých literárních zdrojů a vlastních výsledků zpracovali:

doc. MVDr. Ladislav Vaško CSc., Ing. Gejza Szanyi – HUMAC s.r.o.