Absorpce toxinů

Zdravá atmosféra a životní prostředí jsou nezbytné pro lidské zdraví a pohodu. Zdrojem stresových faktorů, jakými jsou znečistěná voda, ovzduší či nebezpečné, zdraví ohrožující chemikálie ve spotřebních výrobcích a potravinách, však může byť i naše okolní prostředí. Některé nebezpečné chemikálie mohou přetrvávat v životním prostředí a bioakumulovat se v potravinovém řetězci. Zaměstnanci různých typů pracovního prostředí mohou být vystaveni různým anorganickým a organickým látkám. Tyto škodliviny v malém množství nemusí způsobovat akutní problémy, ale hromadí se v organismu a časem mohou vést k různým zdravotním poruchám a onemocnění. Díky své složité chemické struktuře jsou přírodní huminové kyseliny schopné vytvářet silné chemické vazby a interakce s těmito kontaminanty, čímž je absorbují do své struktury a následně vylučují z těla.

Při studiu chemického složení huminových kyselin se zjistilo, že základem jsou aromatické di-, tri- a tetrakyseliny, kde spojení mezi aromatickými jádry zajisťují cukry, peptidy a alifatické sloučeniny. Obsahují zejména karboxylové, chinónové, semichinónové, hydroxylové, ale i éterové, esterové a amidové skupiny. Jsou to velké molekuly, kterých se molekulová hmotnost pohybuje od 2000 do 200 -tisíc Daltonů. Závisí to od zdroje a způsobu získávání suroviny. V molekule převládají kyselé skupiny, proto mají izoelektrický bod při pH 3-5. Při vyšším pH, např. v organismu, vystupují jako Ligandy a jsou schopné vázat kationy různou silou. Nejpevněji váží právě nejtoxičtější kovy kadmium (Cd), rtuť (Hg), olovo (Pb) a arzen (As). Naopak, pro organismus potřebné prvky, jsou na ně vázány slabšími vazbami. Tím se vysvětlují jejich iontoměničové schopnosti. V prostředí se nacházeající toxický kov vytlačí z vazby biogenní prvek, který se stane využitelným pro organismus a toxický kov pro organismus nepřístupným. Teto vlastnost výrazně snižuje resorpci toxických kovů z potravín, ale také vysvětluje jejich odstranění z organismu. Potvrzují to výzkumné práce na zvířatech ale i při léčbě lidí. Pravidelným snižovaním resorpce kontaminantů huminovými kyselinami může zabránit hromadění škodlivin v těle a tím snížit pravděpodobnost zdravotních problémů.

Mezi najčastejší kontaminanty v ovzduší a životním prostředí patří těžké kovy (kadmium, olovo, rtuť, nikl, atd...), zbytky pesticidů (hromadí se v potravinách, např. ryby jich mohou obsahovat až 1000-krát víc jako jinde v životním prostředí), zbytky veterinárních léčiv (končí zejména ve vejcích, medu, mase, rybách, mléku, atd...), dusičnany a dusitany (jsou běžnou součástí životního prostředí, ale v živých organismech se mohou měnit na toxické látky), polycyklické aromatické uhlovodíky (vznikají nedokonalým spalováním materiálů obsahujících uhlík, jako je grilování masa a mnohé průmyslové procesy; PAH mohou způsobiz onkologické onemocnění), polychlorované bifenyly (PCB; vznikají při průmyslové výrobě a vyznačují se zejména karcinogeními a imunotoxickými účinky), mykotoxiny (toxické látky, sekundární metabolity mikroskopických hub, které mohou být karcinogenní a imunotoxické) a jiné.